Proč se nestát minimalistou?
V minulosti jsem se v diskuzích několikrát negativně vyjádřil k celé myšlence minimalismu. Nedávný článek “Proč se stát minimalistou?” na zde na tomto webu mě vyprovokoval k trochu rozsáhlejší akci, než je pouhý příspěvek do diskuze. To by bylo příliš minimalistické. Pokusím se shrnout důvody, proč si myslím, že minimalismus není dobrá cesta životem.
Odrazím se od tučné věty v začátku zmiňovaného článku:
Problémů s touto definicí vidím hned několik: ...Základem [minimalismu] je myšlenka, že se soustředíme jenom na to, co je v životě skutečně podstatné a co má smysl. Vše ostatní eliminujeme.
více
Mé workflow #1 – Jak nakládám s úkoly
Každý systém musí mít jasně stanovená pravidla, která definují jeho fungování. Pro ten svůj jsem si jich nastavil několik a postupně je aplikuji na informace, jak systémem postupují. Jedním z nedůležitějších prvků celého systému řízení úkolů, je bezpochyby rozhodovací workflow (jednotlivé kroky a jejich vzájemná vazba).
Vše začíná inboxem jako primárním zdrojem pro nápady a úkoly. Zaznamenávám vše, co má smysl a nemůžu to z nějakého důvodu realizovat hned. Následujícím krokem je čištění inboxu, které provádím několikrát denně. Procházím jednotlivé záznamy a rozhoduji se dle jejich důležitosti. Nemá smysl si do systému zapisovat úkoly, které pro mně nejsou důležité.
Další rozhodovací krok je o proveditelnosti. Pokud nejsem schopen daný úkol splnit v nejnižším období, nebo se jedná o věc, ke které se budu chtít někdy vrátit a promyslet, poznačím si ji do sekce Někdy/Možná (N/M). Jedná-li se o úkol, jehož realizace nezabere více než 2 minuty, udělám ho hned...
Plánování s elektronickým kalendářem
Lidem, kteří sem tam navštíví můj blog, je známé, že pro plánování využívám papírový diář. Zatímco pro organizaci úkolů a projektů mi slouží systém metody GTD a aplikace OmniFocus, diář se stal prostorem, v němž jsem si nejen dílčí položky zasazoval do “toku času”, ale také hlídal rovnováhu mezi svými rolemi, respektive mezi prací a osobním životem.
V rámci mého workflow však došlo před měsícem ke změně nástroje. Koupí nového iPadu jsem se rozhodl vyzkoušet, zda bych k procesu plánování mohl využít místo papírového diáře pouze “stroj”. Bylo to obtížné rozhodování, neboť pro to či ono řešení hovoří nejedna (ne)výhoda. Kvůli své cestě dospět do stavu, kdy budu pracovat jen s velmi omezeným počtem nástrojů...
Třídím, třídíš, třídíme
Ve druhém díle seriálu o mém workflow, když jsem se zabýval informacemi, padlo nejedno slovo také o procesu třídění. Ti znalí GTD vědí, že jde o fázi číslo dvě. Krok, bez něhož by shromažďování ztrácelo smysl.
Zatímco odkládat z hlavy jsem se naučil úkoly a poznámky velmi rychle, navyknout pravidelné kontrole si vyžádalo trpělivost, opakování a vůli. Jak už to tak u pozitivních návyků bývá, hodilo se mi jej navázat ně některý již existující zvyk. Schránku třídím v samotném závěru pracovního procesu dne. Představte si, že odcházíte z kanceláře, ale ještě dříve, než tak učiníte, podíváte se do schránky a do toho, co se v ní během dne naskládalo, a roztřídíte do patřičných složek/seznamů. Mnozí by rádi tento akt vykonali jindy a nezdržovali se, ale vidina konce práce by vás neměla zvyklat. Ostatně, pokud budete třídit schránku pravidelně, minimálně jednou denně, může jít nanejvýše o deset, patnáct minut.
Dost teoretizování, podíváme se na to, jak to (ne)funguje
