Jak by se rozhodovalo dle Lisabonske smlouvy?

Jak by se rozhodovalo dle Lisabonske smlouvy?

cituji z: Jsem proevropský, a proto nechci Lisabonskou smlouvu

Milí kolegové,

připomínáte mi, že jsem býval proevropský. Chci Vás ubezpečit, že jsem proevropský i nadále. A proto si nepřeju, aby vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, protože z Evropy sobě rovných partnerů vytvoří Evropu rozdělenou na ty, kteří rozhodují, a na ty, kteří se podřizují, na úspěšné a „potlačené“. To dříve nebo později nutně vytvoří skupinu nespokojených států a povede k vnitřnímu napětí.

Lisabon prostě zakládá v Evropě destrukční procesy. A to je třeba si říci na rovinu. (Z toho se mohou radovat jen opravdoví euroskeptici.)

Příznivci Lisabonu operují tím, že Evropa jde cestou kompromisů, takže se Lisabonu není třeba bát. Je pravda, že Evropa obratně hledá komprosmisy, ovšem, protože musí. Jinak by těžko něco prosadila. Dokud má každý člen unie právo veta, musí se hledat kompromis i s tím nejmenším nebo nejnovějším členem, musí se hledat tak dlouho, až všichni (s větším nebo menším sebezapřením) souhlasí. Jakmile však bude rozhodovat většina, bude se kompromis hledat pouze mezi 15 členy. Jakmile ten bude dosažen, nebude třeba hledět na zájmy zbylých 12.

Prosadit něco v Evropě v režimu Lisabonu vyžaduje podporu 15 členských států, které zastupují nejméně 65% obyvatel. Starých členských zemí je 15 a reprezentují 79% obyvatelstva. Velké země (Německo, Británie, Francie, Itálie a Španělsko) mají 62% obyvatel. Stačí tedy už jen málo (třeba Holandsko).

Naopak, zabránit přijetí nějaké nové úpravy mohou země, které reprezentují více než 35% obyvatel EU. Třeba Německo, Francie a Itálie představují 40% obyvatel. Německo, Francie a Španělsko 38%, Británie, Francie a Německo 42%, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko přes 37%.

Z toho je myslím dost patrné, kdo bude po Lisabonu Evropu řídit a kdo ji bude kontrolovat.

Jelikož jsem křesťan (mimochodem preambule LS se neodvážila přihlásit ke křesťanství), odpouštím Vám urážlivá slova o chladném kalkulu, potřebě legitimizace svého členství v ODS (v té ODS, Martine, o jejíž podporu do senátních voleb na Praze 1 jste se také ucházel) a snaze využít euroskeptickou kartu v boji proti Topolánkovu křídlu. Věřím, že jsou pouhým výrazem neporozumění a z něho plynoucích obav o mou lidskou integritu.

Když má člověk pevný názor, musí jej hlásat. A když ho má a hlásá jej, musí také podle něj konat, i kdyby tím ztrácel popularitu. Je to otázka svědomí. Mé svědomí mi velí, abych upozorňoval na špatnost a účelovost Lisabonské smlouvy, která zbavuje naši zem významné části svrchovanosti. Musím tedy (vzdor politické prohře v parlamentu) žádat Ústavní soud ČR, aby dal zásadním pochybám mým a mých kolegů zapravdu.

konec citátu
pozor zkráceno
celý text od pana Jiřího Oberfalzera najdete zde


Česko hlasuje proti Lisabonské smlouvě
aktuálně 63% je proti ratifikaci LS

O čem je Lisabonská smlouva?

Politika, jaká nemá být

Cynikuv názor na Lisabonskou smlouvu

Klaus, pád vlády a ruské zájmy

Nedopustí se vlastizrady ten kdo by pro Lisabonskou smlouvu hlasoval?

Třicet stupňů ke krizi, krok za krokem…
.